Až jednou octnu se úplně sama.
Bez víry v přátelství,s bezpočtem ran.
Až nebude nic,proč chtěla bych žít,
pak teprve poznám,jak strašné je chtít.
Chtít někomu lásku svou za jeho dát,
chtít někomu věřit,při někom stát.
Vědět,že za Tebe budu se prát,
že nezradím a pomůžu ráda.
Teď už snad chápeš,jak žiji já,
že jen Tobě patří myšlenka má,
žě chybíš mi víc než chléb a sůl.
Mám na duši rány a srdce jen půl
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
